Chrám v Resslově ulici — pravoslavná obec, úkryt a poslední boj

Od kostela sv. Karla Boromejského k pravoslavné katedrále

18. století–1935

Nové zasvěcení dalo dřívějšímu kostelu roli v české pravoslavné obci.

Kostel byl postaven v 18. století jako katolický chrám sv. Karla Boromejského. Po zrušení a odsvěcení roku 1783 sloužil jako skladiště. Česká pravoslavná církev jej získala roku 1933 a upravila pro bohoslužby; biskup Gorazd jej 28. září 1935 vysvětil sv. Cyrilu a Metoději.

Sedm mužů v jednom úkrytu

28. května–začátek června 1942

Útočiště vznikalo postupně díky spojení odbojové a církevní sítě.

Kontakt mezi Janem Zelenkou-Hajským a kaplanem Vladimírem Petřkem zprostředkovali Jan Sonnevend a Petr Fafek. První večer po útoku přijal Petřek Jaroslava Švarce; další muži přicházeli postupně. V úkrytu se nakonec sešli Kubiš, Gabčík, Opálka, Valčík, Bublík, Hrubý a Švarc. Některé rekonstrukce se v pořadí příchodů liší; rozhodující je postupné soustředění sedmi mužů.

Zásobování a hledání dalšího úkrytu

konec května–17. června 1942

Denní pomoc vyžadovala potravinové lístky, kurýry i důvěru.

Zelenka, Petřek, Moravcovi, Fafkovi a další zajišťovali potraviny a zprávy. Protože hledaní muži neměli řádné přihlášení ani potravinové lístky, bylo i obyčejné zásobování riskantní. Petřek současně hledal další bezpečné byty: krypta neměla být trvalým řešením.

Od udání k odhalení úkrytu

16.–17. června 1942

Čurda označil známé pomocníky; polohu krypty odhalilo další vyšetřování.

Karel Čurda se 16. června přihlásil gestapu v Petschkově paláci. Jeho výpověď přivedla vyšetřovatele k domácím podporovatelům. Teprve následné zatýkání a brutální výslechy, zejména Vlastimila Moravce, vedly k chrámu; Čurda sám polohu krypty neznal.

Boj na kůru a v kryptě

18. června 1942

Sedm mužů odolávalo v oddělených částech chrámu.

Na kůru bojovali Opálka, Bublík a Kubiš. Kubiš zemřel po převozu. U Bublíka se prameny liší: kniha Atentát uvádí smrt vlastní ranou ještě na kůru, výstava VHÚ úmrtí po převozu. Shodují se, že zemřel 18. června po boji.

Gabčík, Valčík, Švarc a Hrubý se bránili v kryptě. Útočníci použili granáty, vodu a pokusili se otevřít další vstup. Když únik přestal být možný, čtyři muži ukončili své životy.

Trest pro pomocníky a církev

červen–září 1942

Popravy a zákaz církve následovaly po dobytí chrámu.

Gestapo zatklo kaplana Petřka, faráře Václava Čikla, Jana Sonnevenda a biskupa Gorazda. Při procesu 3. září byli všichni odsouzeni k smrti. Jindrova studie uvádí popravu Gorazda, Čikla a Sonnevenda 4. září a Petřka následující den na Kobyliské střelnici; Encyklopedie Prahy 2 však u Čikla uvádí 5. září a rozdíl zůstává nevyřešený. Okupační moc českou pravoslavnou církev zakázala a zabavila její majetek.

Chrám jako bohoslužebné a pamětní místo

1945–současnost

Obnovený chrám začal uchovávat i památku zemřelých.

Po osvobození byly chrám i krypta znovu vysvěceny a v květnu 1945 se v chrámu opět konala bohoslužba. Nad okénkem do krypty byla v roce 1947 odhalena pamětní deska; od roku 1995 zde působí Národní památník hrdinů heydrichiády. Návštěvník tak vstupuje zároveň do živého chrámu a místa připomínajícího odboj a jeho oběti.