Kobyliská střelnice — od vojenského výcviku k místu paměti

Než se stala popravištěm

1890 – před okupací

Střelnice vznikla pro výcvik pěchoty; využívali ji také civilní střelci.

Roku 1890 byla za tehdejší Prahou vybudována vojenská střelnice. Její délka dosahovala 1 100 metrů. Pět sektorů mělo vlastní terče a ochranné náspy; vojáci se zde učili zacházet s puškou.

Areál ale nebyl jen místem výcviku. Na počátku 20. století se tu konaly také koncerty a důstojnický společenský život. Po první světové válce jej vedle vojáků využíval Sokol a další civilní organizace.

Místo nacistických poprav

1941–1945

Za okupace se severní část areálu změnila v popraviště.

První popravy jsou zde doloženy 30. září 1941. Odsouzení čekali v někdejší konírně, odkud byli odváděni na plochu obklopenou vysokými náspy.

Po atentátu na Reinharda Heydricha v roce 1942 zde nacisté zavraždili stovky lidí. Mezi oběti patřili spisovatel Vladislav Vančura i předseda protektorátní vlády Alois Eliáš. Popraviště zasáhlo lidi z různých částí české společnosti.

Násilí se neomezilo na rok 1942. Roku 1943 zde byli popraveni čtyři četníci zapojení do odboje; ještě 7. května 1945 zastřelili příslušníci SS před vchodem tři obyvatele Kobylis.

Osudy spojené s Resslovou ulicí

4.–5. září 1942

Mezi popravenými byli také lidé z pravoslavné církve, která poskytla úkryt parašutistům.

Podle Jindrovy studie byli 4. září 1942 v Kobylisích popraveni biskup Gorazd, kněz Václav Čikl a Jan Sonnevend. U Čikla uvádí Encyklopedie Prahy 2 datum 5. září; tento rozdíl pramenů zůstává otevřený. Následující den zde podle Jindry zahynul kaplan Vladimír Petřek.

Jejich příběh vede ke chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se ukrývali českoslovenští parašutisté. Gorazd se o úkrytu dozvěděl 11. června. Po dobytí chrámu převzal za skrývání odpovědnost.

Pieta vedle pokračujícího provozu

1945–přibližně 1968

Vzpomínka na oběti a poválečné využívání areálu se časově překrývaly.

Po osvobození označil místo poprav dřevěný kříž s trnovou korunou. Zároveň převzala střelnici československá armáda a několik let se zde znovu cvičilo.

V padesátých letech už střelnice technicky nevyhovovala a používala se jen příležitostně. Podle přehledu Prahy 8 sloužila nakonec Armádnímu filmu, asi do poloviny roku 1968. Tento údaj není přesným datem posledního střeleckého výcviku.

Ze střelnice památník

1974–1978 a připomínání obětí

Dochovaná část areálu dostala podobu pietního prostoru.

V letech 1974–1975 bylo místo upraveno a v květnu 1975 zde byl odhalen Památník protifašistického odboje. Návrh vytvořili architekti Luděk Todl a Josef Polák; součástí úpravy je mozaika Martina Sladkého.

Pamětní desky uvádějí jména popravených, jejich věk a údaje o popravě. Dnešní památník zaujímá pouze část původní rozsáhlé střelnice. Od roku 1978 je národní kulturní památkou.