Co znamenalo žít pod okupací
1939–1945
Okupace znamenala vládu cizí moci, omezování práv a využívání lidí i hospodářství pro válku. Nacistická rasová politika vedla od vylučování a pronásledování ke genocidě. Lidé se snažili přežít, pomáhat druhým i vzdorovat; jejich možnosti a rizika se lišily podle místa a postavení.
Okupace nebyla pouhá přítomnost vojáků. Dobyvatel určoval, kdo vládne, jak se využívá práce a majetek a kdo smí svobodně žít. V Polsku německé úřady vraždily představitele společnosti, vyháněly obyvatele a nutily je pracovat pro Německo. Jinde používaly jiné správní uspořádání, ale z okupovaných zemí získávaly peníze, průmyslové výrobky i suroviny.
Pronásledování Židů začalo už před válkou. Nacisté jim postupně odebírali práva a majetek. Za války v okupované Evropě vytvářeli ghetta, kde byli Židé odděleni od ostatních obyvatel a vystaveni přeplnění, nemocem, hladu a nucené práci. K odchodu potřebovali zvláštní povolení; mnoho lidí bylo později deportováno do táborů.
Holokaust byl genocidou evropských Židů, při níž nacisté zavraždili přibližně šest milionů lidí. Nešlo o nahodilý důsledek bojů, ale o cílené vraždění. Vedle něj nacisté páchali genocidu Romů a další zločiny vůči skupinám, které pronásledovali. Rozdílné zkušenosti obětí pomáhají pochopit, jak široce režim zasahoval do společnosti.
Masové vraždění neprobíhalo pouze v táborech. Mobilní vražedné jednotky Einsatzgruppen během německého postupu do Sovětského svazu v roce 1941 masakrovaly Židy i další oběti. Na zločinech se podíleli také místní spolupracovníci, instituce a režimy spojené s Německem. Nacistická moc dokázala využívat nejen vlastní aparát, ale i jednání dalších lidí.
Osvětim propojuje několik funkcí nacistického táborového systému. Hlavní tábor fungoval od roku 1940 a věznil mimo jiné politické vězně a sovětské válečné zajatce. Birkenau se stalo centrem masového vraždění v plynových komorách; součástí komplexu byla také průmyslová nucená práce. Věznění, vykořisťování a vraždění se zde prolínaly.
Možnosti úniku, skrývání a odporu se lišily podle okupační správy, místních poměrů a průběhu války. V dubnu a květnu 1943 se lidé ve varšavském ghettu ozbrojeně postavili jeho likvidaci. V českých zemích operace Anthropoid zasáhla představitele nacistické moci Reinharda Heydricha; následovaly represe. Podrobnější příběh ukazuje lidi a vazby, bez nichž samotný údaj o útoku nedává úplný smysl.
Okupační násilí nebylo omezeno na Evropu. Japonské jednotky vraždily a znásilňovaly civilisty v Nankingu a Japonsko využívalo nucenou práci civilistů i válečných zajatců. Evropské a asijské příběhy mají různé režimy a konkrétní oběti, ale oba vyžadují sledovat, co dobývání znamenalo pro podrobené obyvatele.
Sovětská armáda osvobodila Osvětim 27. ledna 1945. Mnohé vězně už předtím nacisté donutili k pochodům na západ. Osvobozování tak zastavovalo nacistickou vládu, ale nepřicházelo pro všechny současně a nemohlo vrátit život zavražděným ani obnovit zničené komunity.
Místa
- Varšavské ghetto: uzavření, deportace a odpor
Nucené oddělení obyvatel a ozbrojený odpor v roce 1943.
- Osvětim: komplex věznění, vykořisťování a vraždění
Komplex věznění, nucené práce, masového vraždění a jeho osvobození.
Zatímco okupovaní lidé hledali možnosti přežití a odporu, na několika bojištích se měnila vojenská rovnováha.