Jak se z demokracie stala diktatura

1919–1938

Nacismus sliboval obnovu německé moci, ale stavěl na rasismu, nenávisti k Židům a odmítnutí demokracie. Hospodářská krize pomohla Hitlerovi získat podporu; jeho jmenování do vlády pak následovalo ničení politické opozice a příprava výbojů.

Po první světové válce bylo Německo parlamentní republikou. Versailleská smlouva omezila jeho armádu a odebrala mu území. Adolf Hitler tyto podmínky napadal jako ponížení a sliboval jejich zvrácení. Z nespokojenosti však nevyplývala jediná možná budoucnost: nacisté museli nejprve získat podporu a přístup k moci.

Hitler vedl nacistickou stranu od roku 1921. Její poselství spojovalo vyhrocený nacionalismus, odpor ke komunismu a antisemitismus — nenávist a předsudky vůči Židům. Nacisté dělali ze Židů nepřítele společnosti. Hitler zároveň požadoval „životní prostor“ na východě: území, které mělo Německo dobýt a germanizovat. Rasová ideologie tak souvisela s představou výbojné války.

Světová hospodářská krize přinesla masovou nezaměstnanost. Nacisté nabízeli práci, hospodářskou obnovu a obnovenou národní sílu. Propaganda doprovázela zastrašování odpůrců ozbrojenými stranickými skupinami. Strana se stala nejsilnější v parlamentu, ale po volbách v listopadu 1932 stále neměla většinu.

Prezident Hindenburg jmenoval Hitlera kancléřem 30. ledna 1933 poté, co ho k tomu přesvědčili konzervativní politici včetně Franze von Papena. Hitler tedy nezískal neomezenou moc přímou volbou. Nastoupil do koaliční vlády a státní pravomoci pak využil proti svým odpůrcům.

Po únorovém požáru Říšského sněmu umožnil nouzový režim věznit politické odpůrce. Březnový zmocňovací zákon dovolil vládě přijímat zákony bez parlamentu. Odbory byly násilně rozpuštěny a v červenci 1933 se nacistická strana stala jedinou legální stranou. Po Hindenburgově smrti v roce 1934 Hitler sloučil úřady prezidenta a kancléře. Těmito kroky mizely možnosti, jak vládu kontrolovat nebo pokojně vystřídat.

Diktatura zasahovala do životů lidí už před válkou. Nacisté pořádali bojkot židovských obchodů a vylučovali Židy ze státních zaměstnání. Norimberské zákony, vyhlášené v roce 1935 v Norimberku, zbavily německé Židy občanských práv a zakázaly sňatky mezi Židy a ostatními Němci. Listopadový pogrom roku 1938 přinesl ničení synagog a obchodů. Pronásledování bylo státní politikou i otevřeným násilím.

Současně Hitler obnovil brannou povinnost a v roce 1936 poslal vojáky do demilitarizovaného Porýní. Německo porušovalo poválečná vojenská omezení. Británie a Francie se obávaly další ničivé války; politika ústupků, appeasement, měla konfliktu zabránit. Hitlerovy další výboje však ukázaly, že jeho cíle nespočívaly jen v odstranění omezení z Versailles.

Místa

• Norimberk: rasové vylučování se stává zákonem

  Oznámení rasových zákonů při stranickém sjezdu.

Ve stejné době se vlastní cesta k válce otevírala ve východní Asii.