Charles de Gaulle

Svobodná Francie a obnova státní moci

Válečný vůdce; v čele prozatímní vlády 1944–1946

Charles de Gaulle odmítl přijmout porážku Francie jako konec její účasti ve válce. Z Británie v červnu 1940 vyzval k pokračování boje a vedl Svobodnou Francii. V letech 1944–1946 stál v čele prozatímní vlády, takže jeho příběh propojuje vojenský odpor s obnovou francouzské státní moci.

Důstojník před porážkou

Za první světové války byl raněn a upadl do německého zajetí. V meziválečných letech prosazoval mobilní obrněné jednotky. Při německém útoku v květnu 1940 sám vedl obrněnou divizi.

Odmítnutí příměří

Po rozhodnutí francouzské vlády pro příměří odešel do Británie. Výzvou z 18. června nabádal k pokračování boje. Svobodná Francie představovala jinou odpověď na porážku než spolupráce vichistického režimu s Německem.

Jeho síly neztotožňujme automaticky se všemi skupinami domácího odporu. Odboj měl různé organizace, politické směry a místní podoby.

Od války k prozatímní vládě

Od roku 1944 vedl prozatímní vládu. Osvobození Paříže tak patří nejen k vojenskému postupu, ale i k otázce, kdo bude po okupaci představovat Francii.

V čele vlády skončil roku 1946. Později se vrátil k moci při vzniku páté republiky v roce 1958; jejím prezidentem byl v letech 1959–1969. Jeho válečná role proto měla dlouhé politické pokračování.

Kam dál

• Paříž

  Osvobození a obnova francouzské státní moci.

• Osa a Spojenci

  Pokračování francouzské účasti ve válce.