Malá pevnost Terezín — pevnost, věznice gestapa a památník

Dvě části jedné pevnosti

18. století–1939

Malá pevnost patřila k vojenskému systému, v němž existovala i hlavní pevnost.

Josef II. nechal Terezín vybudovat k obraně severní hranice habsburské monarchie. Malá pevnost sloužila armádě, zatímco hlavní pevnost zahrnovala také město. Toto rozlišení je důležité: pozdější policejní věznice gestapa sídlila v Malé pevnosti, nacistické ghetto vzniklo v hlavní pevnosti.

Policejní věznice gestapa

1940–1945

Místo vyšetřovací vazby a přesunů do dalších represivních zařízení.

Gestapo zřídilo v Malé pevnosti věznici v červnu 1940, když pražské věznice přestávaly stačit narůstající perzekuci. Cely v kasematech byly přeplněné; vězni čelili nedostatku jídla, nemocem, nucené práci a násilí dozorců. Mnozí byli posíláni dál do koncentračních táborů bez soudního řízení.

Památník Terezín odhaduje, že věznicí prošlo přibližně 32 000 mužů a žen. Vedle členů odboje v ní byli vězněni lidé za individuální odpor, pomoc pronásledovaným či porušení protižidovských nařízení. Od roku 1943 se v pevnosti konaly i popravy bez soudu.

Příbuzní a pomocníci výsadkářů

léto–říjen 1942

Vězni přezdívaní „parašutisté“ většinou parašutisty nebyli.

Od léta 1942 zde gestapo drželo příbuzné Jana Kubiše a Josefa Valčíka i pomocníky výsadků. Vězeňské označení „parašutisté“ se vztahovalo na tuto skupinu, nikoli na členství všech vězňů ve výsadcích. Byly mezi nimi celé rodiny; mladší děti byly od dospělých odděleny.

Transport do Mauthausenu

22.–24. října 1942

Z věznice byli odvedeni k vlaku a po příjezdu do tábora zavražděni.

Dne 22. října odešla z Malé pevnosti skupina vězňů k bohušovickému nádraží a odjela vlakem přes Prahu na jih. V noci dorazili do Mauthausenu. Památník Terezín spojuje následující hromadnou vraždu 24. října se skupinou 252 odsouzených; jiné zdroje vymezují říjnové oběti jinak.

Osvobození, epidemie a připomínání

1945–současnost

Konec vězeňského režimu neukončil utrpení přeživších.

Na jaře 1945 propukla v Malé pevnosti epidemie skvrnitého tyfu. Po odchodu stráží 5. května zajišťovali pomoc zdravotníci, bývalí vězni a později i sovětská armáda. Před bývalou věznicí vznikl Národní hřbitov; roku 1947 byl založen Památník národního utrpení, pozdější Památník Terezín. Objekt dnes připomíná věznění i oběti nacistické represe.