Společnost národů
Mezinárodní organizace a meze společné bezpečnosti
Meziválečné období
Společnost národů vznikla po první světové válce jako mezinárodní fórum pro řešení sporů. Sídlila v Ženevě a měla chránit bezpečnost svých členů. Krize v Mandžusku ukázala rozdíl mezi odmítnutím agrese a schopností změnit situaci na místě.
Co měla organizace dělat
Po zkušenosti první světové války měla mezinárodní spolupráce pomáhat předcházet dalším konfliktům. Pakt Společnosti národů počítal s ochranou územní celistvosti a politické nezávislosti členů, rozhodováním sporů i se sankcemi. Spojené státy se členem nikdy nestaly.
Mandžusko jako zkouška
Společnost v roce 1933 přijala Lyttonovu zprávu, která odmítala uznat Mandžukuo kvůli porušení územní celistvosti Číny. Následné příměří však ponechalo Mandžusko pod kontrolou japonských sil.
Tento případ pomáhá pochopit, proč nelze z existence mezinárodní organizace automaticky vyvozovat účinnou ochranu jejích zásad. Diplomatické rozhodnutí a vojenská situace jsou dvě odlišné věci.
Neúspěch a nový začátek
Společnost národů nedokázala zabránit další světové válce. Její předchůdcovství připomíná Organizace spojených národů, která vznikla 24. října 1945. Nová instituce usilovala o udržení mezinárodního míru a bezpečnosti; její vznik sám o sobě neznamenal konec sporů mezi mocnostmi.
Kam dál
- Mukden a Mandžusko
Japonská expanze a otázka jejího mezinárodního uznání.
- Mandžukuo
Spor o uznání státu pod japonskou kontrolou.
- Organizace spojených národů
Nová poválečná organizace a zkušenost s předchůdcem.