Josif Stalin
Sovětský diktátor, pakt s Německem a válečné spojenectví
Třicátá léta–1953
Stalin vedl Sovětský svaz v době represí, dohody s nacistickým Německem i následné války proti němu. Po německém útoku v roce 1941 se stal partnerem Británie a Spojených států ve válečném spojenectví. Společný protivník však neznamenal společné politické hodnoty.
Diktatura a represe
Stalinovo vládnutí se od třicátých let opíralo o čistky a aparát tajné policie. Retrospektivní americký diplomatický rozbor z roku 1987 zdůrazňuje strach a útlak, které tento systém vytvářel. Tento profil je zaměřený na jeho válečnou roli; neobsahuje úplné dějiny sovětských represí ani odhad počtu obětí.
Od paktu k německému útoku
V srpnu 1939 uzavřelo sovětské vedení pakt s nacistickým Německem. Následovala sovětská okupace východního Polska a válka proti Finsku. Německý útok v červnu 1941 proměnil situaci: Sovětský svaz nyní bojoval proti státu, s nímž předtím uzavřel dohodu o neútočení.
Jednání o pomoci v Moskvě
Rooseveltův vyslanec Harry Hopkins jednal se Stalinem v Moskvě a doporučil americkou pomoc. Do konce října 1941 směřovaly do Sovětského svazu první dodávky programu Lend-Lease. Po vstupu Spojených států do války na konci roku 1941 se americké, britské a sovětské úsilí přímo koordinovalo v rámci spojenectví. Válečná spolupráce a diktatura jsou dvě součásti téhož příběhu, nikoli vzájemně se vylučující obrazy.
Vítězství a vyjednávání o míru
Stalin se v létě 1945 účastnil konference v Postupimi spolu s Trumanem a britskými představiteli. Spojenci jednali o okupaci a odzbrojení Německa, ale na reparacích se rozcházeli. Společné vítězství tak neznamenalo shodu na poválečném uspořádání.
Po válce
Stalin zemřel v březnu 1953. Jeho válečná role spojuje zkušenost sovětské diktatury, boj proti nacistickému Německu i vyjednávání mezi vítěznými spojenci.